Název

Bednář Dalibor - (Ne)známí - vernisáž výstavy fotografií v antikvariátu Artforum 13.6.2012

Popis

Známí (ne)známí Dalibora Bednáře
Mezi výtvarníky a fotografy na Ostravsku bychom asi těžko hledali někoho, kdo se nesetkal se jménem Dalibora Bednáře. V jeho osobě se šťastně propojují role zaníceného amatérského fotografa a neméně nadšeného organizátora řady pozoruhodných výtvarných a fotografických výstav. Obojí – tedy fotografování i kurátorství – provádí ve svém volném čase při zaměstnání, ovšem natolik zodpovědně a precizně, že lze – alespoň v jeho případě – úspěšně pochybovat o smysluplnosti tradičního dělítka mezi amatérismem a profesionalitou.
Když spolu s kolegou fotografem a přítelem Františkem Řezníčkem zahajovali v roce 2003 činnost Galerie G7 asi netušili, jak početná bude řada vystavujících fotografů, malířů a sochařů, kteří měli možnost prezentovat svá díla v přívětivém prostředí komorní galerie v Chelčického ulici č.7 (nyní v Zámecké č.2). Ještě mnohonásobně početnější byly zástupy spokojených návštěvníků, kteří odcházeli obohaceni o vizuální zážitky, které jim tato galerie zprostředkovala. Jako kurátor výstav se Dalibor Bednář setkával a setkává s mnoha osobnostmi a originálními autory a přitom samozřejmě nezapomíná na to, že je také fotografem a tak se jeho osobní archiv postupně rozrůstá o portréty jak renomovaných autorů tak i autorů méně známých, nebo (ne)známých, kteří na své uznání teprve čekají.
Prvotním impulsem k sestavení tohoto výstavního souboru byl náhodný nález dosud nezveřejněného portrétu Františka Řezníčka z přelomu let 2005-2006. A tak je tato výstava mimo jiné také malou připomínkou přítele a fotografa Řezníčka, který tragicky zemřel právě před pěti lety. Tento polozapomenutý portrét Daliboru Bednářovi připomněl, že jeho archiv obsahuje léty nastřádané množství dalších, dosud nikde neprezentovaných portrétů. Přestože popudem ke vzniku těchto portrétů byla snaha o zachycení podoby zajímavých lidí - většinou vystavujících autorů - nejedná se o pouhé popisné, dokumentární snímky, byť jejich dokumentární hodnota je nesporná, protože někteří z portrétovaných již dnes bohužel nežijí [Dagmar Hochová (1926-2012) a Rudolf Zukal (1935-2010)]. Portréty jsou nearanžované, pořízené spontánně a jak lze soudit z výrazu fotografovaných, v přátelské atmosféře vzájemného porozumění. Tento atribut, spočívající v neokázalém zachycení vzájemného přátelského vztahu fotografa
a portrétovaných osob, je všem vystaveným portrétům společný a představuje největší hodnotu těchto fotografií.

Martin Smékal, červen 2012

Kategorie a štítky

Nastavení